Morální kodexy
V každé činnosti, při které se lidé vzájemně ovlivňují, vznikají morální kodexy. To platí pro jakoukoli skupinu jakékoli velikosti – rodinu, tým, společnost, národ, rasu.
Co je to morální kodex? Je to řada dohod, k nimž se člověk přihlásil, aby zaručil přežití skupiny.
Příklad ústava Spojených států. Byla to dohoda uzavřená původními třinácti státy o tom, jak budou vést své záležitosti. Všude tam, kde byla tato ústava porušena, se země dostala do potíží. Nejprve stanovila, že nesmí existovat žádná daň z příjmu. Později to bylo porušeno. Pak v ní změnili další bod a další a další. A pokaždé, když to udělali, způsobilo to problémy.
Proč mají problémy? Protože neexistují jiné dohody než ta základní.
Člověk se naučil, že tam, kde se dohodl na kodexech chování nebo na tom, co je správné, přežije, a tam, kde se nedohodl, nepřežije. A tak když se lidé sejdou, vždy sepíší dlouhou a rozsáhlou řadu dohod o tom, co je morální (to znamená, co přispěje k přežití) a co je nemorální (co přežití zničí).
Morální podle těchto definic znamená ty věci, které jsou v daném okamžiku považovány za charakteristické pro přežití. Jednání, které slouží k přežití, je morálním jednáním. A za nemorální jsou považovány ty věci, které jsou považovány za protichůdné přežití.
Když dvě nebo více osob mají vzájemnou dohodu, jednají společně – což nazýváme spolupůsobením. Tancovat s někým je koakce; hádat se s někým je koakce; pracovat v organizaci je koakce.
V námořní zkušenosti je známý údaj, že posádka lodi nestojí za nic, dokud společně nepodstoupí nějaké obrovské nebezpečí nebo nebojuje. Může se stát, že loď pluje s novou posádkou, a přestože je na své povinnosti vycvičena, nic nefunguje: zdá se, že zásoby se nikdy nedostanou na palubu, palivo nikdy neproudí volně do motorů, nic se neděje, kromě zmatku. Pak se jednoho dne loď setká s velkou bouří, s obrovským, rozbouřeným mořem, a všichni členové posádky na palubě spolupracují, aby vyčerpali vodu ze strojovny a udrželi šrouby v chodu. Tak či onak udrží loď pohromadě a bouře se zmírní (zmenší, zmenší). Nyní máme z nějakého zvláštního důvodu skutečnou loď.
Ať už máte skupinu dvou mužů v partnerském vztahu, nebo celý národ, který vzniká po dobytí země od jiné rasy – na velikosti skupiny nezáleží – uzavírají určité dohody. Dlouhodobost dohody s tím nemá mnoho společného. Může to být dohoda na jeden den, dohoda na jeden měsíc nebo dohoda na dalších pět set let.
Lidé tedy při vytváření skupin vytvářejí řadu dohod o tom, co je správné a co špatné, co je morální a co nemorální, co je přežití a co ne. To je to, co se vytváří. A to se pak přestupky (porušením dohod nebo zákonů) rozpadá. Tyto přestupky, nevyslovené, ale přesto přestupky, ze strany každého člena skupiny postupně narůstají až k rozpadu.
V scientologii byly tyto přestupky a jejich důsledky velmi podrobně zkoumány. Existují dvě části, které zahrnují mechanismus, který zde funguje.
Škodlivý čin nebo přestupek proti morálnímu kodexu skupiny se nazývá zjevný čin. Když člověk udělá něco, co je v rozporu s morálním kodexem, s nímž souhlasil, nebo když opomene udělat něco, co by podle tohoto morálního kodexu udělat měl, dopustil se zjevného činu. Otevřený čin porušuje to, co bylo dohodnuto.
Nevyřčený, neohlášený přestupek proti morálnímu kodexu, kterým je osoba vázána, se nazývá zadržení. Zatajení je zjevný čin, kterého se osoba dopustila a o kterém nemluví. Je to něco, o čem se osoba domnívá, že kdyby bylo odhaleno, ohrozilo by to její sebezáchovu. Každé zadržení přichází po zjevném činu. Otevřený čin je tedy něco vykonaného; zatajení je otevřený čin zatajený před jiným nebo jinými.
Když se člověk zaváže dodržovat určitý morální kodex . . .
. . ale pak tyto dohody poruší, dopouští se toho, čemu se říká zjevný čin.
Když člověk o něčem, co udělal, neinformuje ze strachu z následků, říká se tomu zadržení.
Jediný člověk, který může člověka oddělit od skupiny, je on sám a jediný mechanismus, kterým to může udělat, je zadržení. Přestupky proti morálnímu kodexu skupiny zadržuje před ostatními členy skupiny, a proto se od skupiny individualizuje (odděluje), a skupina se proto rozpadá.
Společenské neduhy člověka jsou především složeninou jeho osobních potíží. Funkčním přístupem je pomoci jednotlivci zvládnout jeho osobní potíže ke zlepšení jeho samého i společnosti, jejíž je součástí.
|Předchozí | Obsah | Další |
.