Mamince, která se ptá na předškolní osnovy ve facebookové skupině,
Z tvého příspěvku je patrné, že jsi trochu nervózní, když děláš první kroky do světa domácího vzdělávání, ať už máš v úmyslu učit se doma navždy, nebo „zatím“. A vím, že už jsi strávila spoustu času přemýšlením o tom, co hledáš, snažila ses to najít a zvažovala jsi každý košík, který jsi naplnila. Než se začnete probírat dvěma stovkami odpovědí, které jste už na ten příspěvek na Facebooku dostali, měli byste vědět několik věcí.
Víte, já jsem to zažila. Byl jsem ve vaší kůži. Pamatuji si ty první měsíce, jako by to bylo včera. Strávila jsem tolik hodin tím, že jsem se motala v králičích norách učebních osnov na internetu, přemýšlela jsem, jaký tón domácí výuky chci nastavit, dělala jsem si starosti, že toho dělám málo nebo že toho dělám moc. Odhodlaně jsem se zkusila zeptat na doporučení ve skupinách pro domácí vzdělávání na Facebooku. V následujících dnech se mi v notifikacích objevily stovky odpovědí ve třech různých kategoriích:
- Vydatný seznam oblíbených učebních plánů, z nichž mnohé neodpovídaly mým kritériím (sekulární, naplněné přírodou a pokrývající více než jen čísla a písmena) ani mému rozpočtu (malý!)
- „Sledování“
- Spousta rodičů, kteří mi říkali, abych vůbec nepoužívala žádné osnovy, obvykle s velkou vášní a přesvědčením ve svých odpovědích.
První kategorie ve mně zanechala téměř větší pocit zahlcení, než když jsem začínala. Proč bylo tak těžké najít to, co jsem hledal? Druhá kategorie odpovědí mi pomohla cítit se o něco lépe – nebyl jsem sám. Třetí kategorie ve mně upřímně řečeno zanechala pocit ublížení a frustrace. Věděla jsem, že první roky mají být lehké, plné hry a bez tlaku a očekávání. Neměla jsem v úmyslu vnucovat svým dětem v tomto útlém věku hodiny „školní práce“. Chtěla jsem jen nějaké vedení, trochu směru, inspiraci, která by mi pomohla naplnit jejich dny úžasem a radostí, i když jsem byla nevyspalá, žonglovala jsem s prací a domácím vzděláváním a postrádala jsem jakoukoli zdánlivou kreativitu. Prostě jsem potřebovala trochu pomoci.
Jde o to, že ti rodiče, kteří odpověděli ve třetí kategorii, se nesnažili zranit mé city a nesnaží se zranit ani ty vaše. Snaží se pomoci a mají pravdu. Pro první roky nepotřebujete osnovy. Tato formativní léta by měla být založena na hře, bez nátlaku a jemná. Ale každé dítě a každá rodina je jiná. Některé nepotřebuje vůbec žádné vedení ani strukturu a jiné ano. A ani jedno není lepší než druhé – není špatné chtít osnovy, které vám pomohou. Stejně tak není špatné osnovy úplně vynechat. Jde o to, co potřebujete vy, maminky, abyste se na začátku této cesty domácího vzdělávání cítily sebejistě a měly podporu.
Pravda č. 1: Učení v prvních letech by mělo být založeno na hře
To je naprostá, stoprocentní pravda. Hra je náplní dětství. Tak se učíme. Je to ta nejpřirozenější forma vzdělávání, jaká existuje. Ať už se rozhodnete používat učební osnovy, nebo ne, ujistěte se, že většina dne vašeho dítěte je věnována otevřené, nestrukturované hře. (Bonusové body za co nejčastější pobyt venku.)
Pravda č. 2: V raném věku nepotřebujete osnovy (ale je naprosto v pořádku je chtít!)
Pravdou je, že můžete vyplnit čas svého dítěte pouze společným čtením, nestrukturovanou hrou a běžným denním režimem (který může být plný zážitků) a vaše dítě bude v pohodě. Ti, kdo se věnují domácímu vzdělávání, mají naprostou pravdu – nepotřebujete žádné osnovy. Ale to neznamená, že se mýlíte, když po něm toužíte.
Co mnohé odpovědi v těchto internetových příspěvcích opomíjejí, je potřeba, aby se rodič – vychovatel v těchto prvních letech domácího vzdělávání cítil sebejistě a schopně. Zatímco někteří rodiče se cítí naprosto jistě, když vzdělávají své dítě bez učebních osnov, mnozí se tak necítí – zejména v prvních letech. Je však nezbytné dívat se na věc s nadhledem. Pokud si rodič dokáže vybudovat důvěru ve styl domácího vzdělávání, který jemu a jeho dítěti vyhovuje, je pravděpodobnější, že a) vydrží a b) najde svou cestu, když začne mít pocit, že „to zvládne“. Pokud to vyžaduje pomoc učebních osnov, pak není vůbec nic špatného na jejich používání.
Ale…
Pravda č. 3: Ať už používáte učební osnovy, nebo ne, VY rozhodujete
Učební osnovy nejsou šéfem, tím jste vy a vaše dítě. Nemusíte je přesně používat. Nemusíte pochodovat týden po týdnu, držet se rozvrhu a dělat všechny věci. Dokonce ani nemusíte jít popořadě. Učební plán je tu proto, aby vám pomohl, když to budete potřebovat. Pracuje pro vás. Vy nepracujete pro něj. (Kliknutím sem si přečtěte článek „O učebních plánech pro domácí školu: Věnujte se cestě, ne mapě.“) Nikdy nezapomínejte, že navzdory státním požadavkům jste to vy, kdo rozhoduje o tom, co se ve vaší domácí škole děje.
Ve světě domácího vzdělávání existuje tolik filozofií, které můžete prozkoumat. Waldorfská, Montessori, unschooling, Charlotte Mason, klasická výchova – seznam je dlouhý. Existují domácí školáci, kteří se řídí JEDNOU filozofií velmi striktně, a domácí školáci, kteří spojují části, které se jim líbí, ze všech. Opět platí, že neexistuje žádný „jediný správný způsob“, jak to dělat. Nejlepší přístup je ten, který v tomto životním období vyhovuje vám a vaší rodině.
Pravda č. 4: Můžete si to rozmyslet
Ať už se nyní rozhodnete jakkoli, vězte, že si to můžete kdykoli rozmyslet. Nemusíte se protloukat učebním plánem, rutinou nebo filozofií, která prostě nefunguje. Toto není státní škola, kde se do 2. června musí dodržovat předepsané osnovy. Na domácím vzdělávání je krásné to, že máte svobodu. Svobodu experimentovat. Svobodu respektovat vlastní tempo a sílu učení vašeho dítěte. Svobodu najít své vlastní silné stránky jako učitel. Svobodu změnit názor.
Nikdy se necítíte pod tlakem, abyste zůstali v kurzu, když jste vy nebo vaše dítě úplně nešťastní. Nezáleží na tom, jestli všichni v takové a takové skupině na Facebooku básnili o určitém učebním plánu. Pokud vám nevyhovuje, nemusíte ho dělat. Není důvod vyvíjet na sebe nebo na své dítě zbytečný tlak, zejména v těchto vzácných prvních letech (které tak rychle skončí.) Tato cesta by měla být radostná. Měla by být něžná, a to pro vás oba.
„Výchova není naplnění vědra, ale zapálení ohně“. – William Butler Yeats
Nakonec jsem se rozhodl napsat si vlastní osnovy pro první ročníky. Měla jsem křišťálově jasnou představu o tom, co pro své dívky chci, a věděla jsem, že nemohu být jediná, kdo to hledá. Strávila jsem tedy více než rok přípravou dvou svazků učebních osnov pro rané dětství, které byly plné přírody, umění a spousty krásné dětské literatury. Blossom and Root Early Years od té doby pomohl stovkám rodin, aby jejich děti měly krásný začátek.
Podívejte se, co používáme pro naše sekulární, přírodou naplněné a na hře založené osnovy pro předškolní věk, kliknutím sem.