Ochrana osobních údajů & Soubory cookie
Tento web používá soubory cookie. Pokračováním souhlasíte s jejich používáním. Zjistěte více, včetně toho, jak cookies ovládat.
V latině existují dvě slova pro „slona“ a obě souvisejí s Řeky v Itálii.
První z nich, elephantus (nebo někdy elephas či elephans), je poměrně jednoduché. Používá se v latině zhruba od 2. století př. n. l. a je to výpůjčka řeckého slova ὁ ἐλέφας, -αντος. To je běžné řecké slovo pro africké i indické slony a používá se také v Homérovi ve významu „slonovina“. Ve druhém století př. n. l. žila v Itálii spousta řecky mluvících lidí, včetně Římanů z vyšších vrstev, kteří se s tímto termínem mohli snadno setkat u Hérodota nebo ho slyšet od dobře zcestovalého přítele. Hláskování <ph> pro řecké φ také ukazuje, že Římané pravděpodobně zachovávali aspirovanou výslovnost, která se vyskytovala v řeckém slově (p následované zvukem h, ne jak to říkáme nyní jako anglické f).
Ve skutečnosti však Římané již měli slovo pro „slona“, které se udrželo jako básnická varianta: Luca bos, tedy „lukánská kráva“. Tento výraz vypadá na první pohled zcela směšně, protože v Lukánii (dnešní Basilicata v jižní Itálii) samozřejmě žádní sloni nepocházejí. Myšlenka „lukánské krávy“ vznikla kvůli používání válečných slonů při invazích do Itálie.
Hannibalovo používání slonů je poměrně známé, ale před ním přišel Pyrrhos z Epiru. Král Pyrrhos koncem 3. století př. n. l. vedl v Itálii řadu tažení proti Římanům, přičemž ho podporovaly oddíly většiny místního řeckého a osmanského obyvatelstva. Jako helenistický řecký panovník s dobrými kontakty shromáždil na svou cestu finanční prostředky z celého řeckého Východu a od jiného helenistického krále dostal 20 (indických) válečných slonů. Jedním z jeho největších vítězství byla bitva u Herakleje v Lukánii v roce 280 př. n. l. Díky Pyrrhovým tažením spatřili římští vojáci slony – nikoli v severní Africe, která patřila Římu až po Hannibalovi, ale v Lukánii. Král Pyrrhos a jeho válka proti Římanům jsou poněkud zapomenuty, až na frázi „Pyrrhovo vítězství“ (ti sloni se nakonec ukázali jako ne tak dobrý nápad) a v latinském Luca bos.
Tento malý příklad jen ukazuje, jak komplikovaný může být jazykový kontakt. Dva různé způsoby, jakými latinsky mluvící lidé vytvořili termíny pro nové zvíře, které nikdy předtím neviděli, se odehrály ve dvou různých okamžicích jejich historie. Proč si nepůjčili řecké slovo hned napoprvé? Byli Římané v době, kdy si vypůjčili slovo elephantus, s řečtinou srozuměnější? To by mohlo dávat smysl z hlediska historie Římské říše a expanze na řecký Východ. Pokud však v nějaké básni narazíte na výraz Luca bos, vzpomeňte si, že i tento zdánlivě čistě latinský termín vznikl díky Řekům také v Itálii.