Většina lidí má tendenci považovat Venuši za zcela neobyvatelnou, vzhledem k tomu, že teplota na jejím povrchu se pohybuje kolem 900 stupňů Fahrenheita (480 stupňů Celsia), což nepůsobí příliš lákavě.
Ale já jsem již dlouho zastáncem myšlenky, že v hustých mračnech, která planetu zahalují, by mohl existovat život. Ve své knize Venuše odhalena z roku 1997 jsem poukázal na to, že náš tehdy nový pohled na Venuši z radarové sondy na oběžné dráze Magellan ukázal, že náš soused ve sluneční soustavě má geologicky aktivní povrch, který musí být v chemické interakci s chladnými mraky nad ním, a možná i s biogeochemickými toky, které by mohly podporovat a vyživovat vysokohorské organismy.
Nebyl to populární názor.
V 60. letech 20. století konzultoval atmosférický chemik James Lovelock pro NASA návrh přístrojů pro detekci života na Marsu. Dospěl k závěru, že nejlepším způsobem hledání je jednoduše studovat jeho atmosféru pomocí spektrometrů a hledat nerovnovážné plyny, které musí produkovat život. NASA ho ignorovala a vyslala na Mars sondu Viking za miliardu dolarů, které se v roce 1976 podařilo přistát na Marsu a poslat zpět objevné fotografie povrchu, zásadní atmosférická měření a zmatené a nejednoznačné biologické výsledky, které ukázaly, že je těžké hledat život, aniž bychom předpokládali velmi specifické a poněkud pozemsky orientované definice vlastností a potřeb života.
Ale revoluce na poli exoplanet oživila zaměření na dálkovou detekci biosignatur – výmluvných indikátorů života. To nepředpokládá nic jiného o metabolismu mimozemšťanů než to, že by si vyměňovali plyny se svým okolím a měnili stav entropie – jinými slovy, že by byli živí, jak to umíme nejlépe definovat. Nadcházející generace vesmírných teleskopů by nám měla umožnit určit složení atmosfér mnoha exoplanet.
Mnoho práce bylo věnováno studiu toho, které plyny jsou pravděpodobně nejcharakterističtější pro život – zřejmými kandidáty jsou kyslík a metan – a také možných falešně pozitivních plynů, které by nás mohly zmást. Chuchvalce metanu na Marsu lze považovat za možný biologický znak, ačkoli byly navrženy i geologické zdroje. Dalším plynem v čele seznamu je fosfin, atom fosforu vázaný na tři vodíky. Na Zemi je téměř výhradně produktem biologie. Je také očekáván a pozorován na planetách bohatých na vodík, jako je Jupiter, jako výsledek anorganických chemických procesů – ale u kamenných planet, jako je ta naše, je často považován za jistou známku života.
Nyní Greaves a spol. oznámili detekci fosfinu na planetě ve vesmíru nejbližší té naší. Bez ohledu na to zpráva o nálezu tohoto páchnoucího, toxického, možná biogenního plynu na naší sousední Venuši posune vědu o detekci atmosférických biosignatur kupředu. Pokud se skutečně nejedná o fosfin, dozvíme se něco o obtížnosti tohoto druhu pozorování a o nutnosti postupovat opatrně. Pokud fosfin na Venuši skutečně existuje v uváděném množství (koncentrace až 20 částic na miliardu), můžeme se dozvědět něco mnohem hlubšího. Chytří chemici se nyní budou snažit přijít na alternativní, nebiologické zdroje, které produkují fosfin v dostatečném množství. Pokud se jim to podaří, dozvíme se o Venuši a dalších planetách něco nového, možná důležitého. A dozvíme se o omezeních používání atmosférických biosignatur k odvozování života.
Pokud se jim to nepodaří, neposkytne to důkaz o životě, ale zvýší to naši už tak vysokou motivaci vydat se k Venuši a studovat její atmosféru in situ pomocí přístrojů 21. století (poslední vstupní sondu vypustily USA v roce 1978).
Možná tam opravdu žijí tvorové obývající mraky. Potvrzení této skutečnosti by jistě bylo jedním z nejzásadnějších objevů, které kdy byly učiněny. Co jiného by okamžitě odhalilo tolik o povaze života, vesmíru a vůbec všeho?“
Jsou rané dny našeho soužití s tímto oznámením a možnosti jsou doširoka otevřené. Může to být falešný poplach – ale je to poplach. Jak lidstvo pokračuje v hledání společnosti, ať už na sousední planetě, nebo na planetách mezi hvězdami, otázka atmosférických biosignatur nezmizí. A u Venuše, na rozdíl od exoplanet vzdálených desítky, stovky či tisíce světelných let, můžeme hledat souvislosti. Můžeme se tam jít podívat s cestou trvající měsíce místo staletí.“
Jak napsal básník e e cummings: „poslouchejte: vedle je sakra dobrý vesmír; pojďme tam.“
.