Inspiroval se zkušenostmi z natáčení filmu Bambi, kdy na pozemek studia přivedl živá zvířata, aby je mohli animátoři studovat, a krátkým dokumentárním filmem, který viděl. Už jako zastánce ochrany přírody chtěl zachytit přírodu takovou, jaká skutečně je. Jeho rané přírodopisné dokumenty, známé jako „True-Life Adventures“, připravily půdu pro řadu emotivních a nádherně nasnímaných filmů společnosti. V roce 2007 byla oficiálně představena společnost Disneynature, která produkuje nové celovečerní filmy ve stylu dřívějších „True-Life Adventures“. Téměř každý rok byl uveden nový film Disneynature, obvykle kolem Dne Země, a kolekce přírodopisných dokumentů společnosti se exponenciálně rozrostla v loňském roce, kdy společnost Disney uzavřela dohodu o koupi společnosti 20th Century Fox, jejíž součástí byla i impozantní knihovna National Geographic. A nyní je velká část tohoto obsahu dostupná na Disney+.
Když se blíží Den Země a děti trčí doma a nejsou ve škole, řekli jsme si, že je ten správný čas udělat si přehled těch nejlepších přírodopisných dokumentů na Disney+. Koneckonců jsou to filmy, u kterých se mohou pobavit a také se něco naučit.
Krátká výhrada: na Disney+ je spousta úžasných přírodopisných speciálů a seriálů, většina z nich je od vydavatelství National Geographic, ale ty zde nejsou zahrnuty. Jedná se výhradně o nejlepší celovečerní dokumenty o přírodě dostupné na této platformě. A ještě jedno upozornění: jsou to ty nejlepší dokumenty, které jsou ve službě momentálně k dispozici. Stojí to za zmínku, protože řada klasických přírodopisných dokumentů Disney, starých i nových, na Disney+ teprve debutuje.
Nemáte ještě Disney+? Zaregistrovat se můžete zde. (Pokud si službu předplatíte prostřednictvím našich odkazů, Vulture může získat partnerskou provizi.)
Africký lev (1955)
Ačkoli nese název Africký lev, toto „dobrodružství ze života“ z roku 1955 pozoruhodně ukazuje řadu zvířecích druhů v Keni a Tanganice: žirafy pohupující se na krku ve větru, nosorožce koupající se v bahně a africké buvoly dávající pozor na dravce (jsou příliš velcí a robustně stavění, než aby si s nimi někdo zahrával). Popis na Disney+ zdůrazňuje, že film je výsledkem tříletého výzkumu Elmy a Alfreda Milotteových, jejichž krátký film inspiroval Walta Disneyho, aby je najal, a nakonec vedl ke vzniku „True-Life Adventures“. Africký lev byl po svém uvedení široce přijat (získal Stříbrného medvěda za dokumentární film na filmovém festivalu v Berlíně) a oceněn kritikou. A přestože některé vědecké poznatky působí zastarale (Winston Hibler popisuje afrického lva jako „nic víc než přerostlou kočku“), působí dokument i po 65 letech stále živě. Pokud jde o Elmu a Alfreda Milotteovy, ti za svou spolupráci s Waltem získali šest Oscarů a později se stali oficiálními legendami společnosti Disney.
Karmínové křídlo: (2008)
Vím, co si myslíte: celovečerní dokument o plameňácích? A upřímně, kdo by se vám divil? Ale Crimson Wing (jeho název pochází z latinského označení plameňáků) je jedním z nejzajímavějších a nečekaně napínavých příspěvků v kánonu Disneynature. Odehrává se u jezera Natron v Tanzanii a je stejně bizarní jako krásný, počínaje skutečností, že k jezeru migrují dva miliony plameňáků, kteří kladou svá vejce na obří, 10 km široký ostrov z plovoucí soli. Odtud je to ještě podivnější, například jak jsou mláďata plameňáků krmena silnou směsí řas a krve svých rodičů nebo jak se tatáž mláďata mohou tragicky zpomalit, pokud jim sůl zvápenatí kolem nohou. A kdo věděl, že plameňáky loví hyeny? (Ale nebojte se – i po smrti se „jejich životní síla vrací do jezera“.) Všechno v tomto dokumentu je přitažlivě zvláštní a působí skutečně objevně a nahlíží na ptačí období v Africe téměř románově. Je to jako narazit na cizí svět, o jehož existenci jste neměli tušení, plný tvorů stejně známých jako nadpozemských. Karmínové křídlo je opravdu něco.“
Hlubokomodrá (2003)
Není jasné, jak přesně se Hlubokomodrá, produkce BBC uvedená společností Miramax v roce 2003, ocitla na Disney+, zejména s ohledem na komplikované licenční a distribuční smlouvy, které následovaly po prodeji společnosti Disney v roce 2010. (Právě v minulých týdnech podepsala společnost ViacomCBS smlouvu o spoluvlastnictví knihovny Miramaxu.) Ať už se Deep Blue ocitlo na Disney+ jakkoli, nemělo by na tom záležet, hlavně že tu je – a že je nádherné. Jde o zkrácenou verzi seriálu BBC Modrá planeta, která obsahuje zcela nové záběry a alternativní úhly kamery, je skvěle namluvená Piercem Brosnanem a přináší širší pohled na světové oceány než některé přírodopisné dokumenty na této platformě věnované konkrétním druhům. (Oceány, podobná produkce Disneynature z roku 2009, není v současné době na Disney+ k dispozici.) Dokument je fascinující, i když poukazuje na krutost přírody (kosatka zabíjející tuleně a vyhazující jeho mrtvolu do vzduchu je brutální), a to i bez dodatečného emocionálního nádechu personifikovaných zvířat (jak je tomu v mnoha produkcích společnosti Disney). Deep Blue se snaží zdokumentovat oceán takový, jaký je, plný úžasných pohledů a úžasných tvorů, ale také plný nebezpečí. Rozhodně získává body za poctivost.“
Delfíní útes (2018)
Jeden z posledních celovečerních filmů Disneynature je zároveň jedním z jejích nejlepších. Minulý týden se na Disney+ objevil Delfíní útes, lokalizovaná verze filmu, který Disney ve Francii vydal (pod názvem Blue) už v roce 2018. Vypráví ho Natalie Portmanová a zaměřuje se na tropický útes a všechny jeho bizarní obyvatele, včetně nevrlé krevety kudlanky nábožné, hejna hrbatých papoušků a samozřejmě hejna delfínů v čele s mladým Echem a jeho namyšlenou matkou Kumu. Portmanová vypráví vznešeně a poutavě a umně doplňuje úchvatné podmořské fotografie. Nějak se jí daří působit vznešeně, i když vysvětluje, jak papuchalkové konzumují mrtvé korály a pak vyměšují písek. (Když dělá „hlas“ jako jeden z vodních tvorů, je to ještě lepší; je tu jistá šance, že by za roli snobské krevety mohla získat nominaci na Oscara). Delfíní útes se pohybuje mezi klidným (když kamera proplouvá útesem) a napínavým (když hejno kosatek loví mládě keporkaka) a zase zpátky, vyhýbá se jakýmkoli řečem o znečištění nebo vlivu člověka na útes a je apolitickou směsicí vzdělávání a zábavy. Je to jako celovečerní adaptace starého pavilonu Living Seas v centru EPCOT.
Earth Live (2017)
Tento celovečerní speciál National Geographic je postaven na zajímavém konceptu: „Tým snů oceněných kameramanů“, vyslaný po celé planetě, je požádán, aby natočil to, co vidí, pomocí 57 „nejmodernějších kamer“. Toto „živé televizní safari“, které moderují Jane Lynchová, moderátor seriálu Amazing Race Phil Keoghan a zoolog Chris Packham, je něco jako Policie v přímém přenosu, ale místo policisty z Tulsy, který honí křečovitého feťáka, se přesouváme z Fidži, kde odvážní podvodní fotografové pronásledují žraloky, do San Antonia, v Texasu, kde se z jeskyně strašidelně vynořuje hromada netopýrů (Packham tomu říká „netopýří nádo“, což by mělo být určitým ukazatelem úrovně komedie, s níž máme co do činění), do Hararu v Etiopii, kde se houf hyen shromáždil kolem velmi odvážného místního obyvatele, který je krmí zbytky. (Tvrdí, že noční zvířata zachycují pomocí něčeho, čemu se říká „měsíční kamera“). Jistě, část vzrušení z Earth Live je pryč, protože už není živě, ale způsob, jakým přeskakujete z místa na místo, od zvířete ke zvířeti, je stále docela zábavný.
Potopa (2018)
Potopa, kterou namluvila Angela Bassettová, se soustředí na deltu řeky Okavango, která je jednou za rok zaplavena vodou, což oblast obklopenou písečnou pouští Kalahari promění v „ráj divoké zvěře, jaký na Zemi není“. Než přijde voda, působí Povodeň poněkud jednotvárně a obsahuje znaky jakéhokoli přírodopisného dokumentu z Afriky (gepard zabije gazelu v překvapivých grafických detailech). Jakmile však voda začne téct, všechno se změní. „Miliardy litrů vody pohltí to, co kdysi bývalo rozlehlou savanou,“ jak říká Bassett, a vy uvidíte zvířata, která byla předmětem jiných přírodopisných dokumentů, v novém světle: slony, kteří se prodírají vodou, skákající antilopy, které kopou do vody, lvy, kteří plavou (a neméně loví hrocha). Snímek Povodeň, který v roce 2018 natočila společnost National Geographic, je technologicky vyspělejší přírodopisný dokument než některé jiné výběrové filmy na této platformě, s několika úchvatnými zpomalenými záběry, díky nimž máte pocit, že můžete spočítat každou kapku vody, a patří k těm nejúchvatnějším a nejproměnlivějším, což ještě umocňuje Bassettovo dokonalé vyprávění.“
Jane (2017)
Tento snímek je podvod (tak trochu). National Geographic Jane je zdánlivě příběhem Jane Goodallové, přední primatoložky a antropoložky, známé především díky své práci při studiu šimpanzů. A přestože je ve filmu poměrně dost rozhovorů s mluvícími hlavami Goodallové, která se vrací ke svému životu, je to také do značné míry přírodopisný dokument, složený z velké části ze záběrů badatelky v Africe v 60. letech, které byly považovány za ztracené. (Tyto záběry působí strašidelně a strašidelně, což podtrhuje podmanivá hudba Philipa Glasse.) Režisér Brett Morgen používá několik šikovných vychytávek, jako je animace jejích deníků, v nichž je vidět, jak její výzkum postupuje (a následné doprovodné novinové zpravodajství), čímž její práce ožívá. A v jistém smyslu je Jane dokonalým doplňkem k ostatním přírodopisným dokumentům na Disney+ nejen tím, že ukazuje vnitřní život šimpanzů prizmatem vědecké studie, ale také tím, že vám ukáže, jaké druhy vědy a výzkumu se na dokumentaci těchto zvířat podílejí. (Pokud však chcete jen záběry šimpanzů, na Disney+ je k dispozici také film Chimpanzee od Disneynature, vyprávěný Timem Allenem – který hodně vrčí, což je jeho poznávací znamení.)
Kočka v džungli (1960)
Velké kočky jsou oblíbeným tématem přírodopisných dokumentů a na Disney+ je řada hodnotných filmů (viz také: Africké kočky s vyprávěním Samuela L. Jacksona). Kočka v džungli, jeden z Waltových filmů „True-Life Adventures“ z roku 1960, je však výjimečný tím, že se zaměřuje na jihoamerického jaguára namísto velkých koček v Africe nebo na americkém jihozápadě (i když ve filmu Mizející prérie je několik dobrých pum). „Zde je kvintesence všeho, co dělá pravou kočku kočkou – půvab, krása, vytrvalost a síla,“ vrní vypravěč Winston Hibler. (Zajímavostí je, že Hibler byl také autorem scénářů k oblíbeným disneyovským klasikám, jako jsou Popelka a Petr Pan). Vyprávění o „velké kočce“ je zároveň oslavou jihoamerického deštného pralesa, bujné exploze vegetace a barev. Na plátně je hodně času věnováno tamním kvetoucím rostlinám, což dobře ladí se stejně květnatým vyprávěním („Její kariéra je vražedná“), a celý projekt pěkně ladí s Waltovou fascinací Jižní Amerikou, která začala mírovou misí v této oblasti za druhé světové války a měla inspirovat jeho tvorbu v dalších letech. Je ohromující, co všechno se muselo vynaložit na natáčení Kočky v džungli v době před vznikem lehkých kamer a dálkově ovládaných dronů; je to tropický zázrak.
Živá poušť (1953)
Další z původních „True-Life Adventures“ (tento z roku 1953) obsahuje animovaný prolog, který vysvětluje, jak meteorologické a geologické anomálie dávají vzniknout rozsáhlým oblastem, jako je Údolí smrti. (Na sekvenci pracoval legendární John Hench, Disneyho výtvarník, který se stal jedním z nejznámějších imaginátorů společnosti.) „Neuvěřitelně ošklivá a přitom fantasticky krásná“ – tak vypravěč (opět Winston Hibler) popisuje takzvanou živou poušť, údajnou pustinu, která je ve skutečnosti plná fantastických tvorů (včetně druhu ještěrů popsaných jako „zmenšení dinosauři, kteří se živí sedmikráskami“). Vyprávění sice může být zastaralé, nepropracované a těžkopádné, ale zároveň dodává jistou dávku humoru a energie, zejména ve spojení s energickou hudbou Paula J. Smithe. Živá poušť, pozoruhodná tím, že je prvním celovečerním „dobrodružstvím ze života“, je sice staromódní, ale stále vizuálně úchvatná a emocionálně poutavá (doufejme, že se ta želva dokáže převrátit!) jako vždy.
Tučňáci (2019)
Tučňáci od Disneynature, kteří byli vydáni 14 let poté, co se Pochod tučňáků stal nenápadnou senzací, dokazují, že stále mají co nabídnout, částečně díky tomu, že jsou koncipováni jako romantická komedie mezi mladým bezradným tučňákem jménem Steve a jeho láskou Adeline, a částečně díky tomu, že se tvůrci rozhodli zalidnit soundtrack osmdesátkovými bangery. To znamená, že naši titulní kartu doprovází „Stir It Up“ Patti LaBelle (ano, ta píseň z Policajta z Beverly Hills) a dramatické momenty jsou přerušovány letitými hity jako „Can’t Fight This Feeling Anymore“ od REO Speedwagon a „Here I Go Again“ od Whitesnake. Písně nemají žádný zřetelný důvod a licenční omezení nedovolila společnosti Disney inzerovat jejich místo ve filmu, ale hodně přispívají k tomu, že Tučňáci, jedna z lehčích disneyovských romancí (samozřejmě až na téměř neúspěšný útok kosatek), je ještě svižnější a svižnější. Soundtrack navíc dokáže nemožné: díky němu se již široce zpracované téma cítí znovu svěží a elektrizující. Kdo by chtěl pochodovat, když může groovovat?“
Tajemství života (1956)
Tajemství života, „dobrodružství ze života“ z roku 1956, můžete považovat za předchůdce Křídel života. Ten je podle vypravěče Hiblera „příběhem o přizpůsobení a sebezáchově“ a ukazuje všechny drobné způsoby, kterými je svět přírody propojen. (Na plakátu se píše, že „zábavně odhaluje nejintimnější tajemství přírody“, což zní mnohem oplzleji, než film ve skutečnosti je). Některé části Tajemství života jsou poněkud křečovité a připomínají vědeckou pouť, například když vidíme, jak rostou semena v dioramatu s výřezem, nebo když je dlouhá montáž zasazená do časosběrné fotografie otevírajících se květin. Ale ve své době musely být tyto záběry ohromující, zvláště v plné barvě. Když se zamyslíte nad tím, kdy vyšel, působí také nenápadně revolučně, protože odvážně ukazoval evoluci a všechny způsoby, kterými se rostliny a živočichové vybavují pro svět přírody. Přestože vyprávění občas sklouzává k disneyovským sentimentům typu „a teď kouzelný nápoj této pohádky“, když popisuje rozmnožování včel (a těsně předtím, než Hibler vysvětlí, že se vynoří a „zabije své soupeřky“), neubírá mu to na jedinečné síle. Skutečně kouzelné.
Mizející prérie (1954)
Tento snímek z roku 1954, oceněný Oscarem za nejlepší celovečerní dokumentární film, vznikl ve spolupráci s Ministerstvem vnitra Spojených států, Správou národních parků a Úřadem pro indiánské záležitosti a snaží se „obnovit podivuhodnou podívanou, jakou byla prérie v přírodě“. (Mějte na paměti, že tento film neobsahuje výhradu Disney+ „obsahuje zastaralá kulturní vyobrazení“, ale ve vyprávění se přesto objevují věty jako: „Byl to rudý muž, kdo si tuto rozlehlou oblast nárokoval jako svou vlastní.“) Je tam také část s „prérijním kuřetem“, kde pro komický efekt hrají stereotypní „kmenovou hudbu“. Fuj.) Filmové záběry krásně vykreslují rozlehlost amerických plání a občas zachytí něco nečekaného nebo překvapivě hlubokého, například narození bizoního telete v celé jeho slizké kráse. „Tele je prvních pár vteřin bezmocné,“ pronese vážně vypravěč Hibler. Zvířata v Mizející prérii nemají nadpozemskou oslnivost některých jiných přírodopisných dokumentů na Disney+ (ejhle, kachny), ale přesto působí jako majestátní a životně důležité součásti fascinujícího ekosystému.
Křídla života (2011)
Snad nejlepší (a nejpodceňovanější) dokument Disneynature, Křídla života, si bere na paškál opojné téma – symbiózu mezi zvířaty a rostlinami – a přetváří ho v něco hmatatelného a často přímo vzrušujícího. Křídla života jsou zčásti takovým triumfem proto, že dokáží být prostě abstraktní; díky zpomaleným záběrům, specializovaným kamerám a časosběrným fotografiím se i ti nejmenší a nehybní členové džungle a pouště stávají inspirativními, pohyblivými titány. Navíc je tu fakt, že Meryl Streepová (ano, ta Meryl Streepová) vypráví celý dokument z pohledu květiny, což dodává Křídlům života další vrstvu jemného surrealismu a hraje do jeho rámcové struktury jako epického příběhu lásky mezi flórou a faunou. Věřte mi, že jste nežili, dokud jste neslyšeli oscarovou Meryl Streepovou pronášet podivné věty typu: „Když se opylí, my, kaktusové květy, se proměníme v plody se semeny, které založí novou generaci“. Na rozdíl od některých jiných filmů Disneynature se také nestydí pustit do nebezpečí, kterým čelí náš ekosystém, včetně osudu včely medonosné. Chvílemi nejkrásnější, nejklidnější film Disneynature, ale i nejznepokojivější, Křídla života vykouzlí zvláštní a okouzlující zážitek sám o sobě.