Vaše etnická příslušnost není něco, co můžete ráno nanést a po dlouhém dni odstranit žínkou – ale zdá se, že jedna youtuberka, která si říká VenusAngelic, to nepochopila. Pokud vám jméno VenusAngelic zní povědomě, je to pravděpodobně proto, že má na Facebooku fanouškovskou stránku s více než 200 000 lajky, na Youtube téměř 500 000 odběratelů a celkem přes 80 milionů zhlédnutí na Youtube. Je to sedmnáctiletá běloška z jižního Londýna, která se proslavila tím, že vypadá a obléká se jako panenka. A právě minulý týden VenusAngelic zveřejnila video s názvem „Jak vypadat napůl jako Japonka“.
„Vypadat napůl jako Japonka je v Japonsku nový módní trend,“ začíná video. VenusAngelic, neboli Venus Isabelle Palermo, přičítá nárůst touhy vypadat „haafu kao“ neboli „napůl jako obličej/obojí“ nárůstu počtu napůl japonských celebrit. Tento trend je v japonské kultuře tak rozšířený, že se v módních časopisech dokonce objevují návody, jak vypadat méně japonsky a více „bi-rasově“.
Není samozřejmě problém oslavovat skutečnost, že bi-rasoví lidé jsou krásní. Problém nastává, když toto oceňování překročí hranici žluté tváře. Toto konkrétní video VenusAngelic pomáhá udržovat internalizovanou adoraci „bělejšího a světlejšího“ standardu krásy, který mají některé Asiatky. Část Venušiných fanoušků se postavila na její obranu, zatímco někteří nedokázali rozpoznat, že rodačka ze Švýcarska ve skutečnosti není Japonka.
Lidé, kteří se líčí tak, aby vypadali jako poloviční Japonci, jsou nejen problematičtí – je to rasismus. Kdyby se toto video jmenovalo „Jak vypadat jako černoška“, lidé by byli (doufám a předpokládám) pobouřeni. Ale zdá se, že někteří lidé nechápou, že to, že si vážíte asijské kultury, vám nedává licenci k tomu, abyste ji napodobovali tím, že z její etnické příslušnosti uděláte masku vyrobenou make-upem.
Video mluví samo za sebe.
Venus rozhodně není jediným uživatelem Youtube, který se tohoto trendu účastní. Do těchto urážlivých make-up tutoriálů se pustili i jiní.
Youtuberka NatsuOkamiTips se postarala o to, aby toto video obsahovalo před tutoriálem zřeknutí se odpovědnosti:
„…jen malé upozornění, než se podíváte na toto video, pamatujte, že jste krásné bez ohledu na to, jaké jste, ať jste bílé, černé, modré, fialové nebo zelené, jste krásné. Takže si to při sledování tohoto videa pamatujte… Možná se dočkám komentářů typu „aha, tohle je rasistické, taková videa se sem nesmí dávat“, ale vážně, lidi, na tom nezáleží. Není to rasistické. Mluvil jsem s Asiaty a ti mi řekli, že je to fakt blbost, že se vůbec musím ptát, jestli je to rasistické, protože to tak opravdu není.“
(Obecné pravidlo: V devíti případech z deseti, když se musíte někoho určité rasy zeptat, jestli je něco rasistické, tak to nejspíš rasistické je.“
Mohla bych vyjmenovávat jedno video za druhým a tento trend se samozřejmě rozšiřuje i mimo tutoriály líčení na YouTube. Zrovna nedávno CBS zveřejnila extrémně urážlivou epizodu seriálu Jak jsem poznal vaši matku, v níž se herci Alyson Hannigan, Josh Radnor a Colbie Smulders oblékli do hedvábných šatů a mluvili se stereotypním asijským přízvukem.
Překvapivě se to na Twitteru setkalo s hojnou odezvou.
Co všechna tato videa představují, je moderní forma orientalismu. Edward Said, postkoloniální teoretik a spisovatel, definoval orientalismus jako „způsob vidění, který si představuje, zdůrazňuje, zveličuje a zkresluje rozdíly arabských národů a kultur ve srovnání s Evropou a USA“. Tento pojem také odkazuje na fetišizaci a falešnou exotiku obklopující asijskou kulturu. Tyto výukové programy a jejich tvůrci minimalizují etnicitu a parodují ji jako masku. Je zřejmé, že potřebujeme lekci o rozdílu mezi oceněním a přivlastněním.
Ocenění je definováno jako „vyjádření obdivu, souhlasu nebo vděčnosti“. Oceněním by tedy bylo vyjádření lásky k japonskému jídlu a otevření restaurace inspirované japonskou kuchyní. Nebo například, pokud máte opravdu rádi hudbu K-Pop, můžete se nalíčit podobně, jako to dělá vaše oblíbená hvězda K-Popu. Ale nezměnili byste si barvu pleti ani nezkreslili rysy obličeje, abyste „vypadali více asijsky“.
Přivlastnění je definováno jako „použití již existujících myšlenek, obrazů nebo předmětů s malou nebo žádnou transformací, která na ně byla použita“. Přivlastňování znamená mluvit s přehnaným falešným japonským přízvukem, líčit se, abyste „vypadali více japonsky“, a napodobovat chování/manýry, které přisuzujete Asiatům.
Asijci možná nejsou zastavováni a prohledáváni nebo sledováni v obchodních domech tak často jako černoši, ale to nedává lidem právo udržovat o nich reduktivní stereotypy. Žertovné telefonáty s použitím asijských hlasů, tahání za oči, aby „vypadaly více asijsky“, a tyto typy návodů na líčení „Jak vypadat “ musí přestat.
Protože bez ohledu na rasu nebo odstín podkladu není přivlastňování nikdy krásné.
Obrázky: SodiumArt; VenusAngelic
.